Do všeho jdu po hlavě - Ben Cristovao
Věnujete se tanci, muzice i herectví, závodně jste sportoval. Jak vnímáte svůj talent? Jste v něčem nejlepší?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Vždycky jsem jen využíval možností, které se mi naskytly. Moje rodina byla hodně spjatá s horami, máma pod vedením mého dědy patnáct let závodně lyžovala, a díky tomu jsem měl blízko k horám. Dostal jsem se ke snowboardu a až do roku 2009 jsem dělal snowboarding naplno. Protože jsme měli byt v horách, nebyl to problém.
V roce 2006 jste dokonce vyhrál Český pohár ve freestyle snowboardingu. Proč už nezávodíte?
Na konci sezony 2009, při Snowjamu ve Špindlu, se mi při big airu, což je skok, který má asi pět metrů na výšku a při kterém letíte vzduchem asi dvacet metrů, sekla hrana. Skončil jsem v bezvědomí v nemocnici. To byla tečka. Řekl jsem si, že závodění bylo alespoň na čas dost. Něco málo jsem dokázal a jsem rád, že jsem přežil ve zdraví. Spousta mých kámošů má ze snowboardu velké problémy - jeden je na vozíku, další nemůže zvednout ruku, jinému zbylo pár zubů.
Pamatujete si ten pád?
Vůbec. Zapínal jsem si vázání a ptal jsem se přitom jednoho Fina, jak se na to mám rozjet. Odpověděl, že asi plnou. Dopnul jsem si přezku a najednou jsem ležel v nemocnici. Nic mezi tím si nepamatuju.
Vrátil jste se po té nehodě k prknu aspoň rekreačně?
Skáču pořád, ale už nechci závodit. Aby člověk obstál, musí ukázat víc, než na co má. Je tam velký tlak a člověk se chce předvést, ukázat se. Snowboarding mě pořád baví, ale už neriskuju.
Jezdíte u nás nebo venku?
V zimě jezdím po českých horách, úplně mi stačí a mnohde jsou výborný. A v létě jezdíme na ledovec - do Hintertuxu, Dachsteinu a dalších středisek, kde se dá jezdit celý rok, i když je to o dost dražší než v zimě.
A co jiné sporty? Jak se ještě udržujete v kondici?
Kondici si udržuju tancem a během. Jinak mě baví mě všechno, co je spojené s výškami a adrenalinovými sporty. Třeba skoky z padáku nebo do vody. Loni jsem třeba otevíral závod High Jump, kde se skákalo z šestnácti metrů do vody.
A skočil jste si taky?
Ano. Udělal jsem salto, ale byl to takový adrenalin, že víc už jsem nezkusil. Ti kluci, co závodí, jsou šílení. Jsou schopní dát třeba trojitá salta s vruty.
Jak jste se dostal k tanci?
Byl jsem na diskotéce, tančil jsem a přišel ke mně Yemi, jestli bych nepřišel k němu do agentury na casting. Vzali mě a já zničehonic začal tančit s jeho skupinou JAD Company. No a pak sedím u počítače, a najednou přilítla reklama na Superstar. Tak jsem na to kliknul a přihlásil se, aniž bych kdy zpíval.
Takže jste šel do Superstar bez pěvecké průpravy?
Naprosto. Neměl jsem jedinou hodinu zpěvu ani jsem nevěděl, co je to bránice. Jen mě bavilo zpívat.
A přesto jste došel až do finále...
Když se na to dnes zpětně dívám, tak mě docela mrzí, že jsem pěveckou průpravu neměl. Hned po soutěži jsem začal chodit na hodiny zpěvu a je to doufám znát. Ale aspoň teď můžu překvapit. Lidi si vesměs všímají, že se můj hlas někam posunul.
Právě v těchto dnech vychází vaše druhé album. Držíte se stylu r´n´b jako u první desky?
Ano, ale na rozdíl od debutového alba není tohle celé v angličtině. Singl, který desce předcházel, jsem vydal ve dvou verzích - anglicky i česky. Podle reakcí fanoušků na You Tube nebo na Facebooku chci zjistit, co lidi víc bere a co po mně chtějí.
Máte ambice se prosadit i v zahraničí?
Chci začít tady, nejprve si potřebuju vybudovat zázemí, na kterém se dá stavět. Většina lidí, kteří vyjdou ze Superstar, se neprosazuje lehce, lidi na vás koukají přes prsty. Je to soutěž, která nemá tolik respektu. Pro začátek potřebuju mít dva tři dobrý singly, aby si lidi řekli, oukej, ten něco umí. Teprve pokud uspěju tady, uvažoval bych o něčem dalším.
Zmínil jste se o sociálních sítích. Trávíte na nich hodně času?
Snažím se to nepřehánět, sociální sítě jsou fajn, ale je to žrout času. Prezentuju se tam jen jako zpěvák. Podle mě je to nejlepší komunikační prostředek, moji fanoušci jsou na Facebooku hodně často.
Poslední dobou vás můžeme vidět i v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Proč jste přijal hereckou nabídku?
Jsem blíženec, baví mě zkoušet si pořád nové věci. Když jsme s mým producentem dokončovali nové album, byli jsme měsíc zavření ve studiu a poslouchali pořád dokola jeden a týž song. Byl jsem rád, že jsem mohl odejít na natáčení a trochu se odreagovat. Hraní je pro mě úplně nová zkušenost a jsem za ni rád. Nejen proto, že mám kam utéct od svých dalších aktivit. Pro mě to je vlastně studium herectví. Je to k nezaplacení, a ještě za to dostávám zaplaceno.
Vnímáte nějaký posun ve vašem výkonu, když se vidíte v televizi?
Nedívám se na to, trochu se sám sebe bojím. Možná se podívám, až budu jistější. Navíc už asi tři čtvrtě roku nemám ovladač od satelitu, takže můžu na televizi hrát jen hry. Když mě něco zajímá, najdu si to na internetu. Zjistil jsem, že televizi nepotřebuju, ani na ni nemám čas.
Tak pocitově: hraje se vám lépe než na začátku natáčení?
Pomáhá mi, že beru jednou týdně lekce herectví. Snažím se na sobě pracovat a doufám, že se časem otrkám. Nedávno jsem ale zažil pocit, jako bych byl v ději - natáčeli jsme a já vůbec neviděl kameru a nevnímal jsem ani tým okolo.
Studujete druhý ročník oboru diplomacie a mezinárodní vztahy. Berete studium jako zadní vrátka, pokud v showbyznysu neuspějete?
Ne, já myslím, že to jde ruku v ruce. Ať děláte v životě cokoli, ve finále směřujete k tomu, abyste měl spokojenou rodinu, a já chci svou rodinu uživit. Hodně se věnujeme ekonomice, podnikání, je to provázané. I showbyznys jen pořád jen byznys.
Jak moc vás zajímá diplomacie?
Diplomatem pravděpodobně nikdy nebudu, ale chci mít všeobecný přehled. Mezinárodní vztahy mě zajímají a myslím, že je dobré vědět, co se ve světě děje.
Jste také tváří letošního ročníku Teen Top Model, soutěže pro začínající modelky. Co vás na tom láká?
V loňském ročníku jsem byl v porotě. Ta soutěž je na úrovni, líbí se mi i její koncept. Proto jsem souhlasil s nabídkou stát se její tváří. Loňská výherkyně Karolína Horáková docela uspěla, nasbírala zkušenosti. Vítězství jí určitě pomohlo v kariéře.
Máte nějaké osobní zkušenosti s modelingem?
To ne, nabídky na předvádění oblečení jsem nikdy nebral. Připadá mi, že je to povolání spíše pro dívky. Modelka, která jde po molu v krásném oblečení, je hodná obdivu a podle mě ztělesňuje krásu. U kluků ten pocit nemám, i když chápu, že se musí předvádět i modely pro chlapy.
Vaše maminka je Češka, otec je z Angoly. Vyrůstal jste bez táty?
Ano, od mých čtyř let se o nás starala jen máma. Když mi bylo jedenáct, znovu se vdala a já získal super tátu.
Hledal jste někdy vlastního otce?
Měl jsem hodně jeho fotek, vím, jak vypadá. Ale po tom, abych ho hledal, jsem nikdy nezatoužil. Mám úctu ke své rodině a k lidem, kteří mě vychovávali. Oni jsou pro mě natolik rodina, že už žádnou jinou nechci. Ale možná se to jednou ve mně probudí a rozjedu se za tátou do Afriky. Už jsem se díval na tamní aerolinky a jsou na černý listině, a tak určitě potrvá nejmíň deset let, než vymění letadla a něco tam doletí... Do té doby tam nepojedu, mám svůj život rád a nechci zbytečně riskovat.
Lejla Abbasová, která má také kořeny v Africe, založila nadační fond Asante Kenya. Máte i vy nějaký vztah k tomuto kontinentu?
Afriku beru jako celek. Samotná Angola na tom není tak špatně, ale Keňa je to místo, kde je potřeba hodně pomoci. I proto nadaci Lejly Abbasové aktivně podporuju. Když mám peníze nazbyt, dám je Lejle, protože vím, že se o ně dobře postará.
Jak se vám vlastně vyrůstalo s odlišnou barvou kůže?
Mělo to své plusy i mínusy. Do druhé třídy to děti moc neřešily, teprve ve třetí mi občas něco řekly. Ale u holek jsem to měl dobrý, určitě jsem dostal víc pus než jiní kluci. V mých patnácti letech pochopili holohlaví spoluobčané, že už jsem dost velký na to, aby mě mohli praštit, aniž bych umřel, a tak mě začali honit. Občas mě někdo zmlátil, ale s postupem času to opadávalo. Naučil jsem se, kam chodit a kam ne. Do některých hospod v Praze nechodím dodnes.
Takže se do konfliktu dostanete i dnes?
Jasně, ale už jsem dospělejší a snažím se to řešit v klidu. A pokud jde o slovní komentáře, hodně mi pomohla právě Superstar, protože těch narážek bylo tehdy tolik, že jsem je postupně přestal vnímat. Dneska je mi to ukradený. Dřív, když jsem říkal, že to neřeším, tak mě to v duši bolelo. Ale teď už jsem úplně v pohodě.
Mluvíte plynně německy i anglicky. Zůstanete v budoucnu v Česku, nebo se usadíte někde ve světě?
Nevím, jestli tady zůstanu celý život, rád bych své jazykové znalosti jednou zúročil. Mohl bych žít v Německu nebo v Anglii, kde mám i část rodiny, za kterou často jezdím. Nečekal jsem, že půjdu do showbyznysu. Krátce před tím, než jsem se přihlásil do Superstar, jsem měl za sebou praxi v marketingovém oddělení v Německu a měl jsem tam nastoupit na plný úvazek. A najednou se to rozjelo tímhle směrem.
Takže budoucnost raději neplánujete?
Raději ne, vůbec nevím, kam mě to zanese. Je ale pravda, že jdu do všeho po hlavě a vždycky se snažím dělat maximum. Rád bych dokázal, že i ten, kdo vyjde ze Superstar, je schopen dělat dobrou muziku.
Co děláte, když máte volno?
Rád si zajdu s kamarády na party, kde můžu úplně vypnout. To je pro mě ideální relax, ťuknout si s přáteli a nic neřešit. S alkoholem to ale nepřeháním, naposledy jsem se opravdu opil na maturitním večírku.
Ben Cristovao se narodil v roce 1987 v Praze. V roce 2009 se přihlásil do soutěže ČeskoSlovenská Superstar a dostal se až do finálových kol, ačkoliv předtím nikdy nezpíval. Jako tanečník se uplatnil v seskupení JAD Company. První herecké zkušenosti sbírá v nekonečném seriálu TV Nova Ordinace v růžové zahradě 2. V těchto dnech mu vychází druhá deska ve stylu rhythm and blues a pop. Ben je svobodný, druhým rokem navštěvuje Anglo-American College v Praze. Mluví plynně anglicky i německy.
Text: Andrea Skalická
Foto: Archiv Bena Cristovao
Poslat emailem
Tisk
Facebook
