Pohyb je můj elixír mládí - Jana Havrdová
Vystudovala jste práva. Nezamrzelo vás někdy, že jste „zběhla" k aerobiku?
Ne. Už za studií jsem pracovala v advokátní kanceláři. Měsíc po promoci jsem ale otěhotněla a v tu chvíli jsem si ujasnila, že prioritou je pro mě rodina. Díky zkušenosti z advokacie jsem věděla, že práva a rodina se neslučují. Nechtěla jsem chodit na dvanáct hodin do práce a dítě nechat chůvě. Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala. Stejně mě vždycky bavila víc organizační práce. Čisté právo velmi obdivuju a ctím, ale nemám na něj povahu.
Nedávno jste byla zvolena prezidentkou Českého svazu aerobiku. Co přesně vás v této roli čeká?
Ráda bych pokračovala v práci Jitky Poláškové, úžasné dámy, která vedla svaz 18 let a celá léta byla tou nejlepší osobou na svém místě. Financování sportu ze strany českého státu je bohužel čím dál tím menší. Každý sportovní svaz musí hledat nové zdroje a způsoby, jak podporovat své členy. Proto se naše činnost musí přirozeně čím dál více posunovat právě do tzv. fitness industry, tedy opravdového průmyslu, kde platí tržní pravidla. Budeme se dál zaměřovat jak na soutěže nejrůznějších věkových i výkonnostních kategorií, tak na vzdělávání, které je velmi důležité.
Už dva roky pracujete coby manažerka české reprezentace a jezdíte s týmem po soutěžích. Jaká je to pro vás zkušenost?
Zajišťuji našim reprezentantům na závodech kompletní servis a starám se o vše, co je v místě konání závodů třeba. Baví to mě i mého druhého syna Josífka, který se stal největším fanouškem české reprezentace. Celé dva roky jsem ho musela brát všude s sebou, protože jsem dlouho kojila. Teď už to bez mámy zvládá. Na letošní říjnový světový šampionát v Eindhovenu jsem už jela bez něj.
V jakých disciplínách se evropském a světovém šampionátu vlastně soutěží?
Závody se konají ve sportovním aerobiku v kategoriích muži, ženy, páry a tříčlenné týmy. Dále soutěží fitness týmy, a to v aerobiku a na stepech. Pod fitness týmy dříve spadal i hip hop, dnes je to samostatná kategorie. Celkem je tedy sedm soutěžních kategorií a všechny jsou velmi atraktivní.
Nevadí tanečníkům hip hopu, že „spadají" pod FISAF?
Trochu ano, ale zároveň vědí, že dokud budou tančit pod hlavičkou FISAFU, bude o ně skvěle postaráno. Světový i evropský šampionát organizujeme na perfektní úrovni. U hip hopu je důležitá kvalitní porota, proto jsme oslovili špičkové tanečníky a choreografy, kteří hodnotí jejich výkony. Hip hopu hodně věříme a snažíme se o to, aby se u nás tanečníkům líbilo.
Pokud jde o aerobik, jsme stále vévodící zemí?
Naprosto. Vozíme medaile ze všech disciplín, potřebovali bychom jen na mistrovství světa víc zafandit našim seniorkám. V téhle královské kategorii sice vévodíme Evropě, ale zlato ze světového šampionátu si zatím vozí spíše Australanky a Finky. V mužské kategorii vyhráváme my nebo Finové, v párech a týmech jsme suverénně nejlepší a ve fitness týmech na stepech se pereme s Rusy, ale většinou jsme na tom lépe. Také máme moc šikovné děti, které postupně dorůstají. Už na domácích závodech dětí, kadetů i juniorů je opravdu na co se dívat.
Jaké mají naši úspěšní reprezentanti šance na uplatnění?
Z našich nejlepších závodníků bývají většinou trenéři. Na klasické předcvičování nemají příliš čas.
Vy sama ještě někde předcvičujete?
Ano, ale z dynamických forem cvičení se postupně přesouvám ke klidnějším. Třikrát týdně předcvičuju powerjógu a stepy, což je moje srdeční záležitost, a navíc jsem začala běhat. Běh je dřina, která mě ohromně baví. Každý kilometr ukrajuju, ale skvělé je, že jsem po dvaceti letech v tělocvičně konečně venku, na čerstvém vzduchu. Běh je pro mě očista. Dám si tak deset kilometrů v lesním terénu, spálím kalorie, které nejsou malé, vyčistím si hlavu, dám si sprchu, protáhnu se a je mi dobře.
Jak jste na tom po dvaceti letech aktivního aerobiku se zdravím?
Mé tělo funguje bez problémů. Když to člověk nepřehání, je aerobik zdravý sport. Všichni instruktoři hodně hledí na zdravotní hlediska. Neublížil mi ani stepaerobik, s koleny nic nemám.
Aerobik se rozvíjí velkou rychlostí. Stíháte sledovat nejnovější trendy?
Nestíhám, to musím přiznat. Já už mám cvičení hlavně jako svou vlastní relaxaci. Mám dvě děti, a tak nechci trávit každý víkend na školení. Teď už chci být platná hlavně jako manažerka, protože mám aerobik a ostatní fitness aktivity ráda a myslím, že je fajn, když je v téhle pozici člověk, který o našem sportu něco ví. Pro aerobik lze udělat dobré věci i za pracovním stolem.
Co si myslíte o rozvoji aerobiku? Není těch názvů cizích názvů a rozličných pomůcek až příliš?
Naše tělo má pořád jen dvě ruce a dvě nohy. Jde o to si vyzkoušet, co vám sedí nejlépe. Základy cvičení jsou pořád stejné, za atraktivními názvy a novými pomůckami je jen byznys, i když jsou to pomůcky často velmi užitečné. Podle mě jsou důležitá hlavně zdravotní hlediska, především posilování hlubokého stabilizačního systému. Velkou roli hraje také osobnost instruktora. Většina lidí chodí cvičit především na konkrétní energii toho kterého lektora a až v druhé řadě na styly. Proto vyčítám velkým řetězcům, že mažou jména instruktorů z rozvrhu. Podle mě to není správné.
Aerobik má u nás tradici. Mnohé ženy chodí pravidelně cvičit, ale stále přibývá těch, které mají dost kil navíc...
My pracujeme s těmi, které vědí, že se hýbat chtějí. Procento lidí s nadváhou je však vysoké a stále stoupá. To je o osobním přístupu, ne o dietách. Buď se sebou člověk něco chce dělat, nebo ne. Hodně lidí nakopne ke cvičení až zdravotní problém. V zahraničí je například velice populární cvičení pro seniory. V Madridu jsem se na jedné přednášce setkala s pánem, kterému bylo více než 80 let. Byl nesmírně aktivní a popisoval, jak se mu změnil život poté, co začal cvičit. A jak dnes prožívá stáří. I díky jeho výpovědi jsem si uvědomila, že jestli existuje nějaký elixír mládí, pak je to pravidelné cvičení. Ti, kteří se hýbou, zůstávají duchem mladí. A je úplně jedno, o jaký pohyb jde.
Předpokládám, že vy máte sportovní rodinu...
No, mohlo by to být lepší. Já snad sportuju dost, ale manžel má na sport času málo. Sama mám radost, když se po práci ještě stihne projet na kole. Náš malý Josífek zatím jen poskakuje, tancuje, zpívá, kope do balonu a lyžuje. Až bude větší, ať se sám rozhodne, co ho bude bavit. Starší Bertík přirozeně inklinuje k individuálním sportům, i když teď hraje i fotbal. Jinak plave, dělá atletiku a jezdí na kole a lyžuje. Mým snem je, že by jednou jako dospělý mohl dělat triatlon, to je výborný komplexní sport. Pro mužské je to trochu dřina, ale záleží na tom, jakou úroveň si vyberete.
Nedávno jste se přestěhovali na venkov, byť jen pár kilometrů od Prahy. Jak se vám bydlí v přírodě?
Moc si to užívám. Jsem pražská holka, narozená na sídlišti. Přímo pod okny nám jezdí traktor, co chvíli tu zahlédnu zajíce nebo koroptev a jsem z toho u vytržení. Na druhou stranu, od té doby, co tu bydlíme, jsem nevylezla z tepláků. Pěkně se obléknu, jen když jdu do televize. (smích)
Moderujete pořad Sama doma, cvičíte, školíte lektory, šéfujete svazu aerobiku, jezdíte pracovně do zahraničí, do toho péče o děti a rodinu. Zdá se mi, že toho máte docela hodně. Jak to stíháte?
Mám geneticky danou velkou energii. V naší rodině jsou činorodí všichni. Josífek začal chodit na dopoledne do školky a za tu dobu udělám se svou turborychlostí většinu práce. Když přijdeme domů, jde malý ještě spát. Dodělám, co jsem nestihla, a pak už máme prostor na hraní nebo sporty. Musím však přiznat, že mi trvalo docela dlouho, než jsem se naučila počítač vypnout. Práce totiž vždycky chvíli počká.
Potřebovala jste pro děti někdy paní na hlídání?
Ne, já mám výborné babičky a moje maminka bydlí vedle mě v domě. Jsem podruhé vdaná a obě moje tchyně jsou perfektní. Ale o pomoc je žádám jen kvůli pracovním povinnostem. Děti mě nikdy neobtěžovaly, nikdy jsem neměla potřebu si od nich odpočinout. Čas, který s nimi trávím, je pro mě cenný. Že bych si šla sednout jen tak někam s kamarádkami, to se mi prakticky nestává. Radši jsem doma s mými chlapy.
Chtěla byste ještě jedno dítě?
Manžel má ještě dvě děti z prvního manželství, takže potomků už máme dost a člověk by se neměl rouhat...Na druhou stranu, co lepšího můžete v životě udělat, než porodit děti a vychovat je? Takže ještě jsme to nevyloučili, uvidíme.
Kdo je Jana Havrdová
Prezidentka Českého svazu aerobiku, manažerka a lektorka Jana Havrdová se narodila 10. 8. 1974 v Praze. Vystudovaná právnička se stala v roce 2002 a 2003 spolu s fitness týmem „Těžká směs" mistryní světa na stepech. Moderuje pořad České televize Sama doma. Je podruhé vdaná, má jedenáctiletého syna Alberta a tříletého Josefa.
TEXT: Andrea Skalická
FOTO:
Poslat emailem
Tisk
Facebook
