Potřebujeme vítr a sluníčko, říkají plážové volejbalistky Kolocová a Sluková - 2. část
Druhá část rozhovoru s plážovými volejbalistkami Kristýnou Kolocovou a Markétou Slukovou. Přečtěte si také první část .
Má Simon autoritu u obou z vás?
K: Zvládá to, je profík. I když se mi zdá, že Maki víc remcá.
M: Simon je skvělý trenér, hře rozumí a jde do všeho na 120 procent. S respektem určitě problém nemáme. Jen samozřejmě musíme oddělovat náš osobní a profesní život.
Když udělá jedna z vás na důležitém turnaji chybu, vyčítáte si to?
M: Jak kdy. Člověk se učí. Ví, že chybuje i on, že ten druhý se má taky důvod zlobit. Občas jsme naštvané, zklamané, jsou tam emoce. Známe se dlouho, a tak si řekneme i ostřejší slova.
Jak dlouho se znáte?
M: Asi od devíti let. Chodily jsme spolu do jedné třídy na základce a pak i na gymplu.
Původně jste hrály šestkový volejbal. Proč jste se rozhodly pro plážový?
M: Moje rozhodnutí věnovat se plážovému volejbalu ovlivnil náš první úspěch. Vyhrály jsme evropský šampionát do 18 let, to nás nakoplo a povzbudilo. Obě jsme byly odmalička ambiciózní, chtěly jsme vyhrávat. V plážovém volejbalu se člověk může víc seberealizovat, má víc prostoru něco dokázat. Když to zkazíme, vynadám sobě nebo Kristýně, a naopak. Není tam už nikdo jiný, na koho by se to dalo svádět.
K: Já jsem měla ve volejbalovém týmu pozici libera. Je to pozice, při které se jen přihrává, a to mě moc nenaplňovalo. Plážový volejbal je určitě zábavnější.
Ve volejbale jste už měly svou jistou pozici, stálý plat… Nebyl přechod k plážovému volejbalu tak trochu riskantní?
M: Začátky jsou v plážovém volejbale vždycky těžké, a to hodně lidí odradí. Je to malý sport, kterým se uživíte jen na té nejvyšší evropské nebo světové úrovni.
K: Měly jsme štěstí, že se nám z juniorské kategorie podařilo okamžitě dostat mezi seniorské týmy, které hrají světovou World Tour.
Jiní na to běžně čekají i čtyři roky. Kolik vás stojí sezona?
K: Kolem půldruhého milionu stačí na to, abychom se mohly beachvolejbalu věnovat profesionálně. Bez podpory sponzorů a částečně i státu bychom se neobešly.
M: Naštěstí se nám teď daří, a tak sponzory máme. Něco si i vyděláme, ale na barák to není, spíše se z toho dá žít. Obě ještě studujeme, a tak přivýdělek bereme jako super brigádu. Zaplatíme náklady na sezonu a něco málo nám zbude.
Co studujete?
M: Právě končím bakalářské studium na Metropolitní univerzitě. Veřejná správa, právní specializace.
K: Já jsem dodělala bakaláře na Sportovním managementu na FTVS a chystám se pokračovat v magisterském studiu. Loni jsem ale nebyla schopná přijít k přijímačkám, protože od února jezdíme po světě. Letos bych to snad stihnout měla.
Výškový rozdíl mezi vámi je dvanáct centimetrů. Jakou to hraje při hře roli?
M: Já blokuju a Kristýna je v poli.
A jinak je to jedno? Nechybí vám ty centimetry, Kristýno?
K: Na vrcholné úrovni se každý specializuje na jednu činnost, kterou se snaží vypilovat. Takže to, že jsem menší, nevadí. Naopak, je to docela běžné.
M: Menší hráči jsou většinou rychlejší a obratnější, v tom mají výhodu.
Text: Andrea Skalická
Foto: Adidas, archiv
Poslat emailem
Tisk
Facebook
.jpg)
