Potřebujeme vítr a sluníčko, říkají plážové volejbalistky Kolocová a Sluková - 3. část

Mají vůbec profesionální plážové volejbalistky čas na jiné koníčky a zájmy? To a další věci prozradily Kristýna Kolocová a Markéta Sluková v rozhovoru.

Přidej komentář

Počet komentářů: 0

Datum publikace: 11.06.2012

Poslední díl rozhovoru s nejúspěšnějšími českým beach volejbaliskami Kristýnou Kolocovou a Markétou Slukovou. Přečtěte si také první a druhý díl rozhovoru, které jsme již na našem webu uveřejnili.

Od rána do večera jste na kurtu. Máte čas ještě na jiné sportovní aktivity?

K: Po tréninku se mi sportovat už většinou nechce. Mám psa, s kterým ráda chodím na procházky. To je taková moje sportovní aktivita.

M: V přípravné fázi, od listopadu do března, trénujeme pořád. Domů se dostaneme až večer a jsme tak unavené, že už nemáme na nic jiného ani chuť, natož zase sportovat. Druhý půlrok jsme na cestách.

Celý únor jste strávily v kempu v Kapském Městě. Proč vám nestačí trénink v hale?

M: Potřebujeme se připravovat v podmínkách, ve kterých pak hrajeme. Potřebujeme vítr a sluníčko, balon reaguje venku úplně jinak. Někdy máme hodně natrénováno z haly, vyrazíme ven, kde je modré nebe, a orientace se najednou úplně změní. V teple jsme navíc schopné pojmout daleko větší tréninkové porce a trochu míň to bolí.

K: Ještě se musíme sehrávat, jsme na začátku, i proto je pro nás trénink na písku tak důležitý. Zkušené týmy, které hrají třeba o deset let déle, si můžou dovolit trénovat na písku třeba až od března. Nám by to zatím nestačilo.

Co z beachvolejbalu nejvíc bolí?

K: Každou z nás bolí něco jiného. Já mám trochu problém s ramenem, občas mě bolí kyčle a Markétu bolí hlavně nohy a kolena.

M: Sezona je dlouhá, fyzicky i psychicky náročná. Když se lehce zraníte nebo vás něco bolí, musíte to vydržet až do konce, protože program sezony je tak nabitý, že na léčení není pořádně čas. Dáváme se dohromady přes zimu.

Dopřejete si taky nějakou relaxaci?

K: Potřebovali bychom mít svého fyzioterapeuta, který by mohl po turnajích jezdit s námi a denně se o nás starat, ale na to nejsou peníze. Chodíme alespoň do vířivky, sauny a páry.

M: V masážním centru, se kterým spolupracujeme, si dopřáváme thajské masáže. Na hodinu vypneme a nic neděláme. Při jedné masáži zrelaxuju tak, jako jinde za čtrnáct dnů.

Často hrajete na sluníčku. Mažete se opalovacím krémem?

K: Já se mažu neustále a hlavně důkladně, protože jinak se hned spálím.

M: Naštěstí nemám na rozdíl od Kiki problémovou pleť, opaluju se dobře. Nemažu si holeně jako má kolegyně… (smích)

K: …já si mažu i prsty u nohou.

Spálily jste se někdy?

M: Při hře se potíme, a jak si ručníkem utíráme obličeje, krém se snadno setře, a to je problém. Jsou ale hráčky, které se nemažou vůbec.

Co vás baví, když nesportujete?

K: Obě máme psy. Jsme s nimi, co to jde, je to pro nás zpestření. Taky se věnuju příteli, na víc čas nemám.

M: Já ráda čtu. O hře hodně přemýšlím i ve volném čase, knížky mi pomáhají dostat se někam jinam. K: Ráda bych víc jezdila do přírody, na hory, pod stan, ale dostanu se k tomu tak jednou do roka. V létě, když je slušnější počasí, jsme pryč a zima tu není moc příjemná. Lyžovat se kvůli zranění bojíme, to je moc riskantní.

Míváte někdy chuť s beachvolejbalem skončit?

K: Krátkodobě, když prohrajeme. Ale nepřemýšlím nad tím víc než hodinu.

M: Pravidelně končím každý zápas, který prohrajeme. (smích) Ptám se občas sama sebe, jestli mi to za ten stres a probdělé noci stojí, ale asi mě to stresování ve výsledku vlastně baví. (smích)