Jít přímo za zákazníkem se pěstitelům vyplatí, říká Markéta Záleská
Jedním z takových trhů je i ten Hanácký, který před více než rokem začala provozovat v Olomouci Markéta Záleská, Žena regionu 2010 Olomouckého kraje.
Jak vás napadlo pořádat farmářské trhy? Pokud vím, v zemědělství a potravinářství a ani v oboru gastronomie jste se předtím nepohybovala.
Šla jsem do toho s velkým nadšením. Inspiraci jsem čerpala v zahraničí, hlavně v jižní Evropě, kam jsem ve volných chvílích jezdila jako průvodkyně. Pokud to šlo, vodila jsem turisty na místní trhy, aby nasáli tu správnou atmosféru, tu paletu barev a vůní. Zajímám se o zdravou výživu a taky ráda vařím, hlavně středomořskou kuchyni, a v Olomouci byla omezená nabídka kvalitních čerstvých místních produktů. Dalším impulsem bylo navázat na tradici pořádání trhů v centru města. Řídím se heslem, že nic v životě není nemožné. Od nápadu k realizaci byla cesta delší, ale o to přínosnější. Navíc mě v tom podpořili lidé, kterých si vážím. Přineslo mi to zkušenosti i setkání se zajímavými lidmi.
Neměla jste obavy? Přece jen to pro vás byl úplně nový obor podnikání.
Na Moravě ještě farmářské trhy nebyly rozšířené, takže jsem netušila, jestli bude o kvalitní produkty vůbec zájem, jestli lidé na trh budou pravidelně chodit. Od začátku jsem měla jasno v tom, že to musí být trh s kvalitním zbožím, převážně regionálním, pro který platí sezónní a lokální - investovala jsem do stánků, objela jsem celý region, farmáře a výrobce jsem si vytipovávala z různých zdrojů. Valná většina z nich s prodejem na trhu neměla zkušenosti, šli do neznáma. Těší mě, že postupně překonali obavy, administrativní bariéry, udělali si čas a pochopili, že má smysl jít přímo za zákazníkem. A zákazníci pochopili, že má smysl chodit na farmářský trh a kupovat si čerstvé potraviny s jasným původem a být tak odpovědnější ke svému zdraví.
Překvapilo vás něco?
Překvapilo mě, že farmářů a producentů místních potravin zase tolik není. Kolektivizace minulého režimu zlikvidovala rodinná hospodářství, i když někteří dnes opět na práci svých předků navazují, což velmi oceňuji. Mám radost, že mnozí po roce ježdění na trhy rozšiřují produkci, protože mají odbyt, přináší to i nová pracovní místa. Samozřejmě jsem se setkala i s tím, že mě oslovili ti, kteří na farmářský trh nepatří. Nepoctivci a překupníci. V té chvíli záleží na organizátorovi, jak trh nastaví a jak si ho hlídá. Já jsem si vytkla kvalitu, pestrost sezónní nabídky a regionální linku. A pak je tu ještě jeden přínos, farmářský trh není jen místem prodeje, ale místem setkávání. Prodejci, co k nám jezdí, hovoří o příjemné, téměř rodinné atmosféře. To motivuje, protože laťka kvality se dá vždycky zvyšovat.
Mají farmářské trhy i jiný význam, než umožnit lidem nakupovat kvalitní potraviny?
Rozhodně. Pokud vytvoříme maloproducentům a pěstitelům podmínky k prodeji, pomůžeme jim. Oni mají hodně starostí s výrobou, na marketing a propagaci jim už ne vždy zbývají síly, čas a peníze. Řada farmářů se ježděním na trhy zviditelňuje, výsledkem jsou nejen různá regionální ocenění kvality, ale i to, že si lidé zajedou přímo na jejich farmu. Na to také navazuje venkovský turismus spojený třeba s gastronomickými zážitky místní kuchyně. Pozitivní výstupy jsou jednoznačné, propojení města s venkovem, návaznost na cestovní ruch, zdravější životní styl, podpora místní produkce a zájem o to, co jíme. Někde jsem četla, že když je otec nemoci neznámý, matkou je vždy strava.
Text: Redakce
Foto: Archiv
Poslat emailem
Tisk
Facebook
.jpg)
