Paradoxem je, že lidem, které syndrom suchého oka trápí, oči často slzí. „Jen malá část pacientů si v ordinaci stěžuje na suchost oka - to jsou ti, kteří mají nějakou kvantitativní poruchu slzného filmu, mají tedy málo slz, ale většině pacientů s tímto syndromem naopak oči slzí. Úplně správně bychom tedy syndrom suchého oka měli spíše nazývat dysbalancí složení slzného filmu," vysvětluje Pavel Němec, oční lékař z Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Příznaky onemocnění jsou jasné: „Typické je kromě slzení i pálení nebo pocit cizího tělesa v oku. Projevují se zvláště v podmínkách, které nejsou příliš příznivé - například v mrazu, v prašném prostředí, v klimatizovaných prostorech, tam, kde proudí vzduch nebo kde je zakouřeno."

Pacienti jsou stále mladší

Kdysi se na lékaře s tímto onemocněním obraceli lidé starší, ženy po menopauze nebo ti, kteří dlouhodobě užívají nějaké léky, například antidepresiva či léky na vyšší krevní tlak a alergie. „V současnosti k nám chodí hlavně lidé, kteří dlouhodobě pracují s monitorem, případně v klimatizovaných prostorech. Velká je i skupina pacientů po refrakčních výkonech, při kterých se snižují dioptrie, ti mají i několik týdnů po operaci tytéž příznaky suchého oka jako lidé ve vyšším věku," říká doktor Němec. Mnoho z nich ale nejprve zamíří do lékárny, kde si koupí některý z volně prodejných léků na suché oko. „Problém je ale v tom, že jim kapičky vůbec nemusí pomoci. Nejprve by se totiž mělo určit, o jaký typ dysbalance slzného filmu jde. Proto je porada s lékařem na místě," radí zkušený oftalmolog.

Slzný film: tuky, voda a bílkoviny

Systém produkce slz je poměrně složitý mechanismus. „Oční povrch musí být neustále zvlhčován, slzy jsou po něm roztírány pohyby víček a vytvářejí slzný film. Ten má tři hlavní vrstvy: vnitřní bílkovinnou, vodnou a zevní tukovou, kterou na povrch oka vylučují tzv. meibomské žlázy, jež máme na okrajích víček. Asi v 80 procentech případů je základní příčinou suchého oka narušení tukové vrstvy slzného filmu. Tato vrstva upravuje povrchové napětí slzného filmu, stabilizuje jej, a slzy se proto dokáží udržet na povrchu oka. Tuková vrstva také zabraňuje odpařování vodné vrstvy, hlavní zvlhčovací složce slz. Jakmile se s věkem začnou vývody meibomských žláz měnit, zarůstat či zužovat, tuky se na povrch oka dostávají v menší míře a vzniká problém," vysvětluje Pavel Němec. Příznaky se ale v průběhu dne mohou měnit. Porucha tukové složky slzného filmu obvykle znamená nepříjemné pocity „cizího tělesa" hned po probuzení a po nakapání léku problém postupně během dne odeznívá.

Text: Andrea Skalická
Foto: Shutterstock