Vraťte se do dětství se švihadlem v ruce
Přes švihadlo snožmo, s meziskokem, po jedné - tak tráví volný čas holčičky na celém světě. Nebo lépe trávívaly, s rostoucím strachem rodičů nechat své potomky na nebezpečné ulici se děti hrající si jen tak venku vytrácejí. Stejně tak se s přibývajícím věkem vytrácí z našeho života i švihadlo. Přitom je to škoda - švihadlo je geniální a přitom zábavný prostředek, jak se udržet v kondici a zlepšit si koordinaci. To vedlo ke vzniku sportovní disciplíny zvané anglicky rope skipping a česky skákání přes švihadlo.
Psala se šedesátá léta a jistý Richard Cendali, učitel a hráč amerického fotbalu, potřeboval zlepšit svou kondici. Trenér mu dal na výběr: buďto bude běhat na místním stadionu do schodů anebo denně skákat 15 minut přes švihadlo. Richard si vybral druhou možnost a fyzička šla nahoru. Motivace však rychle klesala na bod mrazu. A tak začal vymýšlet různé obměny skoků, aby ho to nepřestávalo bavit. Přes švihadlo začal skákat jumping Jacka (znáte z aerobiku), dvojšvihy, slalom a podobně. Po čase zkusil triky i se svými žáky ve škole a ti byli uneseni. Odsud byl už jen krok k tomu, aby se rope skipping začal šířit do světa nejen jako kondiční cvičení, ale také jak závodní disciplina (trikové a rychlostní skákání).
Komplexní cvičení
Od roku 2005 je rope skipping i u nás a jeho propagátorkou je Jana Černá z pražské FTVS: „Skákání přes švihadlo je komplexní cvičení. Primárně rozvíjí kondici, sekundárně může pomoci odbourávat tuky, to záleží, při jaké tepové frekvenci cvičíte. Pokud budete mít správnou techniku, to znamená, že budete skákat v ose svého těla, jako když loutku tahají za hlavu nahoru, a svaly trupu, břicha budete mít zpevněné, posílíte de fakto celé tělo."
S nadváhou to nezkoušejte
Pro koho je toto kondiční aerobní cvičení určené? Každého samozřejmě napadne, že tělo je při dopadu vystaveno otřesům. „Já bych to shrnula do jednoduché rovnice: pokud je člověk schopen kilometr pomalu klusat, aniž by se zadýchával a bolely ho klouby, pak může bez obav vyrazit na rope skipping," přibližuje vhodnost cvičení Jana Černá. Kdo se však zadýchá i při dobíhání tramvaje, ten měl nejprve svou kondici zlepšit vhodnější aktivitou. Na švihadlo by měli také zapomenout lidé, kteří se ke sportu vracejí po letech, a jedinci s nadváhou - jejich kloubní aparát by dostal příliš zabrat.
Nicméně představa, že skákání přes švihadlo enormně zatěžuje klouby, je mylná. Člověk skáče jen se svou vlastní vahou. Základem je dobrá rozcvička a na konec lekce patří speciální strečink zaměřený na protažení dolní poloviny dolních končetin. Velice důležité také je neskákat vysoko. Začátečníci jsou větším otřesům skutečně vystaveni, protože zpočátku nemají zpevněné svaly na lýtkách a nemají tak pod kontrolou dopad. Po nějaké době se však naučite kontrolovat dopad i odraz, a tím otřesy eliminovat. Výsledkem bude zvýšení rychlosti a dynamické síly dolních končetin, zlepšení rovnováhy, manipulační schopnosti a koordinace. „Je to návrat do dětství, mám možnost se vyřádit," vypočítávají další benefity účastnice netypické aerobní lekce na pražských Vinohradech.
Organizovaně zatím jen v Praze
Pokud vás rope skipping zaujal a nejste zrovna z Prahy, bude asi těžké najít organizovanou hodinu. Momentálně jsou lekce jen v dámském fitness Fanatic v Národním domě na Vinohradech a v Holmes Place na Černém mostě. Ale nevěšte hlavu a poptejte se ve svém fitness. Jana Černá školí dalších asi devadesát lektorů, takže je jen otázkou času, kdy se rope skipping objeví i u vás. A kde bude poptávka, tam bude i nabídka. Jejím snem je, že se jednou švihadlo vrátí do parků a že nejenom děti, ale i dospělí lidé s ním budou kouzlit stejně tak, jako teď kouzlí na skejtu nebo kolečkových bruslích. Pokud jsme vás nalákali, tak nemusíte na nic čekat, jen popadnout švihadlo a zajímavě si zpestřit svůj běžecký trénink.
Na vlastní kůži
Vajíčko, skákání pozadu, šnůra, kterou točí dva lidé a ostatní probíhají. Pokud si správně vzpomínám, nejtěžší bývalo vajíčko: zkřížit ruce se švihadlem a proskočit. To jsou mé zkušenosti se švihadlem z dětství. Teď mám ale absolvovat organizovanou lekci této dovednosti. Jak může člověk vydržet skákat hodinu přes švihadlo? To je otázka, kterou si kladu, když vyrážím na hodinu rope skippingu (jasně, skákání přes švihadlo zní příliš banálně) na pražských Vinohradech. Na posledy jsem takto trávila volný čas jako malá holka, ale nepamatuji se, že bych někdy vydržela 60 minut. Lekce je navíc označena třemi hvězdičkami, tedy jako náročná.
Mé obavy se naštěstí ukázaly jako zbytečné. Z těch šedesáti minut jsme vlastnímu skákání věnovali tak třicet pět a i v těch byly pauzy. Netvrdím, že jsem nebyla zničená, ale o tolik náročnější než jiné aerobní hodiny to nebylo. Měla jsem strach, jak to budu zvládat technicky. Nakonec byla větší slabinou moje kondice než neobratnost. Navíc lektorka každý cvik předvedla ve verzi pro začátečníky a pro pokročilé, takže i my, co jsme byli poprvé, jsme se chytali. A jak hrdá sama na sebe jsem byla, když jsem dokázala skákat ve dvojici jen před jedno švihadlo! Nikdy by mě nenapadlo, že to zvládnu - už na pohled to bylo těžké. Jak často si můžete říct, jaká jste holka šikovná a mít ze sebe radost? Při lekcích rope skippingu máte příležitost. Odcházela jsem pořádně zpocená, zároveň se zasmála. Říkala jsem si, že švihadlo je náročné i na klouby, kolegyně z redakce mi kladla na srdce, ať se zmíním, že její maminka si při skákání přes švihadlo utrhlaobě achilovky a měla obě nohy v sádře. Ale Jana Černá mi vysvětluje, že základ je dobrá rozcvička. A mě kupodivu druhý den opravdu nic nebolelo.
Školku přes švihadlo si zaskákala
Text: Markéta Žídková
Foto: Shutterstock
Poslat emailem
Tisk
Facebook
